ČERVEN

 

17. červen 1972  -  AFÉRA  WATERGATE

         Aféra WATERGATE je největším poválečným vnitropolitickým skandálem v USA, který do budoucna zásadně poukázal na důležitost médií, jakožto „strážce demokracie a legálních metod politického boje.“

         17. června 1972 násilně vnikli do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate ve Washingtonu pracovníci aparátu republikánského prezidenta Richarda Nixona. Byli pověřeni umístit do budovy odposlech. Navečer téhož dne došlo k anonymnímu telefonátu z protější části komplexu, aby poslali do budovy údržbáře, v domnění, že nejspíš vypadly pojistky, protože „tam svítí baterkami.“ Po příjezdu nalezla policie pětici mužů schovávajících se v centrále demokratů.  

         Nalezení muži ve snaze maskovat své pravé určení se vydávali za lupiče. Všech pět mužů (bývalých agentů CIA) bylo obviněno z loupeže a pokusu o nastražení odposlechů. V lednu 1973 byli shledáni vinnými. Posléze bylo zjištěno jejich napojení na Výbor pro znovuzvolení prezidenta Nixona. Celkově od tohoto výboru zinkasovali 89 000 dolarů. Postupně se zjistilo, že Výbor vedl tajný fond, který měl za úkol financovat akce na zdiskreditováni Demokratické strany. I přes tato fakta byl Nixon 7. listopadu 1972 znovu zvolen prezidentem USA.

         Největší pokroky ve vyšetřování však neučinila policie ani soud, ale tisk. Případu se věnoval především Washington Post  a jeho novináři Carl Bernstein a Bob Woodward, kteří získávali informace ze spolehlivého zdroje vystupujícího pod přezdívkou Deep Throat (Hluboké hrdlo – v roce 2005 oficiálně potvrzeno, že šlo o W. M. Felta – zástupce ředitele FBI). Díky němu dokázali Woodward a Bernstein, že vloupání do Watergate je pouze částí připraveného spiknutí řízeného administrativou Bílého domu.

         V červenci 1974 byl zahájen soud s prezidentem Nixonem. Dne 8. srpna 1974 Nixon, jako první prezident USA, na svoji funkci raději rezignoval.


KVĚTEN

 

27.  květen  1942    -     ATENTÁT  NA  HEYDRICHA

         Atentát na Hendricha patří v rámci historie 2. světové války k ojedinělým a unikátním aktům odporu, při němž byl zlikvidován jeden z nejvyšších nacistických představitelů. Událost nemající ve své epoše obdoby.

         Atentát provedli v dopoledních hodinách 27. května 1942 výsadkáři ze skupiny Anthropoid Jozef Gabčík (který by se v těchto dnech dožil 100 let) a Jan Kubiš (nahradil zraněného Karla Svobodu). Kvůli nepřehlednosti zatáčky, kde měl být atentát proveden, byl k akci přizván i Josef Valčík (skupina Silver A), který měl zrcátkem signalizovat dvojici příjezd říšského protektora. Někteří historici však Valčíkovu účast zpochybňují.

         Původní plán útoku předpokládal likvidaci „pražského kata“ poblíž jeho sídla v Panenských Břežanech. Kvůli zvýšené ochraně však byl tento plán zamítnut. Jako nejvhodnější místo zvolili výsadkáři pražskou křižovatku tehdejší Kirchmayerovy třídy, což je dnešní Zenklova ulice, s ulicí V Holešovickách s ostrou zatáčkou ve svahu. Heydrichův vůz byl v tomto místě nucen prudce zpomalit a stal se vhodným terčem pro připraveného střelce. Další výhodou lokace byla velká vzdálenost od četnických stanic, posádek gestapa a kasáren. Nevýhodou byla zvýšená koncentrace civilistů v blízkosti nedalekého tramvajového ostrůvku.

         Ráno 27. května 1942 odjeli Kubiš s Gabčíkem tramvají na Žižkov, kde si vyzvedli jízdní kola, na nichž dorazili na místo činu před 9 hodinou. Heydrich se po snídani vydal svým otevřeným Mercedesem směr Pražský hrad. Po půl jedenácté signalizoval Valčík zrcátkem, že Heydrichův vůz jede sám, bez eskorty SS, takže se mohl atentát uskutečnit. Gabčíkov sten Sten selhal, Kubiš vhodil na zastavující se vůz granát. Avšak neodhadl vzdálenost, silná detonace roztříštila skla tramvaje, poranila Kubiše na obličeji a na prsou. Heydrich a řidič Klein vyskočili z vozu. Kubiš utekl z místa činu, Gabčík zmizel po přestřelce s Kleinem.

Na místě tak zůstal Reinhard Heydrich se zlomeným žebrem, protrženou bránicí a poškozenou slezinou. Zemřel 4. června 1942 na celkovou sepsi organismu.

         


DUBEN


4.  duben  1968     ZAVRAŽDĚNÍ  MARTINA  LUTHERA  KINGA

        

Martin Luther  KING (15. leden 1929 – 4. duben 1968) vnímal svoji profesi baptistického faráře jako univerzální prostor, kde může ovlivňovat mínění veřejnosti a formovat atmosféru celospolečenských diskusí v americké společnosti přelomu padesátých a šedesátých let minulého století.

         Již v roce 1955 vedl 382 trvající bojkot veřejné dopravy na podporu činu Rosy Parksové, která odmítla uvolnit svoje místo v autobuse bílému pasažerovi. O dva roky později se podílel na založení skupiny Souher Christian Leadership Conference (SCLC), která se snažila koordinovat černošské skupiny při nenásilných protestech za dosažení reforem zákonů v oblasti občanských svobod. Při konstituování cílů a metod SCLC se nechal inspirovat ideou nenásilného odporu Mahátma Ghándhího. Organizoval a vedl protestní pochody černých obyvatel za právo volit, za ukončení rasové segregace a další občanská práva (studovat na vysokých školách aj.). Dosáhl řady úspěchů, kdy většina práv byla kodifikována v zákonu o občanských právech z let 1964 a 1965. V roce 1964 obdržel King Nobelovu cenu míru.

         Svoji kritičnost koncem šedesátých let zaměřil na obecné hodnoty lidství, postavení černochů v USA a k nevoli oficiálních kruhů začal ostře vystupovat proti americkému angažmá ve Vietnamu. Napětí, nejen v USA, eskalovalo v roce 1968. Na jaře tohoto roku vypukla v Memphisu stávka městských technických služeb. Tuto práci zastávali především černoši a byla špatně placená. King se rozhodl stávkující podpořit a odcestoval do Memphisu. Ubytoval se v levném motelu Lorraine v pokoji č. 306.

         4. dubna 1968 v 18:01 hodin byl zákeřně zavražděn v motelu při projevu na balkóně 2. patra. Vražda vedla k vypuknutí nepokojů v 60 městech. V den pohřbu, jehož se zúčastnilo 300 000 lidí, vyhlásil prezident Johnson (sám se pohřbu nezúčastnil) státní smutek. Dva měsíce po vraždě byl zadržen podezřelý James Earl Ray a odsouzen na 99 let vězení. 


15. dubna si všichni skuteční Chodové

 

připomínají významného jubilea 34 narozenin

 

známého donátora vědy a sportu, mecenáše umění,

 

vlastence a patriota, jednoho z mála Chodofilů

 

v regionu psohlavců

 

Ing. MILANA PINKRA ze Staňkova

 

nositele chodského kroje.